O tajné odbočce v metru

Bylo nebylo...

Detektivní povídka podle skutečné městské legendy o tajné trase v metru.

„To už je tenhle měsíc deváté zmizení.“
„Jestli to takhle půjde dál, v Praze moc lidí nezbyde,“ řekl poručík Kulhánek.
Vyšetřovatel plukovník Beneš pohlédl na svého podřízeného a vážně zapochyboval o jeho matematických dovednostech.
V prstech obracel fotografii muže, jehož zmizení dnes ráno po třech dnech ohlásila jeho manželka.
„Naposledy ho viděli v tom pajzlu kousek od Ípáku.“
„Proč ta jeho ženská čekala tři dny, než to ohlásila?“
„Prej se rád napil a občas se stávalo, že noc dvě nebyl doma. Říkala, že si myslela, že zas skončil u tý blonďatý fuchtle z výčepu. Ale fuchtle o ničem neví, plukovníku. To jsem prověřoval.“
„Tak fuchtle o ničem neví,“ zabručel temně plukovník Beneš.
V tom zazvonil telefon na stole.

„Máte výjezd,“ oznámilo červené sluchátko z fortelného plastu.

*

„Tak se nakonec našel.“
Plukovník Beneš se spolu s poručíkem Kulhánkem skláněl nad tělem pohřešovaného a znovu nalezeného muže. Nebyl to pěkný pohled.
Nad hlavami vyšetřovatelů se tyčil most Klementa Gottwalda, kterému nikdo neřekl jinak než Nuselák.
„Vám to nepřipadá zvláštní, že za poslední dobu stoupl počet sebevrahů rozplácnutých pod Nuselským mostem přímo existenciálně?“ uvažoval Kulhánek.
„Exponenciálně,“ řekl plukovník Beneš.

*

Oznamovat špatné zprávy pozůstalým bylo něco, co plukovník Beneš na své práci upřímně nesnášel. Bylo to ještě horší, než když byly v závodní jídelně k obědu škubánky.

„Ale jak je to možné?“ vzlykala žena. „Vždyť toho měl Jarda tolik pro co žít! Loni jsme koupili chatu, každý víkend tam musel jezdit stavět. Taky přece rád pil a měl tu blonďatou fuchtli.“
„Možná měl expresi,“ namítl poručík Kulhánek.
Žena zrudla. „Co si to dovolujete? Jarda nebyl žádnej vometák. Občas si trochu přihnul, měl rád ženský, ale rozhodně nikde nic nechytnul.“
„Depresi,“ přeložil Beneš.
„Ale dyť byl šťastnej! Byl šťastnej, dyť vám to celou dobu povídám. To nebyla žádná sebevražda, ale vražda. Dělejte svou práci, soudruhu, a najděte vraha.“

*

„Naposledy ho viděli, když tady na Ípáku nastupoval do posledního metra.“
„Takže vrah, co řádí v metru? Falešný revizor s knírkem a mačetou?“ rozvíjel poručík Kulhánek své fantazie.
Stáli na nástupišti ve stanici I. P. Pavlova. Vedle nich se potil dozorčí.
„Chci vidět záznam z kamer,“ poručil si plukovník Beneš.
„Tedy, bohužel, jak bych to – “
Plukovník Beneš ho zpražil pohledem hladové kobry.
„Záznamy tak nějak nejsou. Obzvláště noční záznamy nejsou.“
„Ale to se podívejme! Slabotáž!“ vykřikl Kulhánek nadšeně.

Dozorčímu se roztřásla kolena. Ale možná bude lepší skončit v kriminále než jako jeden z těch tamtěch.

„Kam vedou ty koleje?“ udeřil plukovník Beneš nemilosrdně.
„No přece na další stanici,“ pípnul dozorčí.
Protože se nezdálo, že by jeho odpověď příslušníkům bezpečnosti něco objasnila, upřesnil: „Na Muzeum.“

*

„Poručíku, vzpamatujte se,“ zahromoval plukovník Beneš, který už nevydržel dál poslouchat úvahy svého podřízeného. „Pana Jardu jste dneska viděl ležel na asfaltu. Vypadal jako někdo, koho rozsekal falešný revizor mačetou?“

Byla hodina po půlnoci. Kráčeli tunelem ze stanice I. P. Pavlova dál vstříc temnotě.

„Ne, máte pravdu, soudruhu plukovníku. Omlouvám se. Nechal jsem se unést. Ten fialovozelený flek na předloktí okolo zhnisaného vpichu hypotéze útoku mačetou neodpovídá.“
Beneš přikývl a posvítil baterkou před sebe. Tunel se rozbíhal do dvou chodeb.
„Ha!“ vykřikl vítězoslavně. „Na které straně je Muzeum?“ obrátil se na Kulhánka.
„Na které straně?“ opakoval Kulhánek nechápavě.
„No tak, snad jezdíte každý den metrem, ne? Já jezdím do práce služební škodovkou, tak nemám přehled.“
„To záleží,“ rozhodl se pro lišáckou odpověď Kulhánek.
„Na čem?“
„No které muzeum? Muzeum hlavního města Prahy? Národní muzeum? Muzeum hudby?“
Plukovník Beneš začínal ztrácet nervy. Zapomněl si doma čepici a právě mu něco studeného káplo na pleš. Tyhle tunely mu byl čert dlužen.
„No to Muzeum v metru, ne? Každý den tudy jezdíte. To jste se nikdy nekoukal z okýnka, chlape? Potřebujeme vědět, jestli máme pronásledovat pachatele vlevo, nebo vpravo.“
„Jo takhle. Vpravo. To špatný je přece vždycky vpravo,“ rozvzpomněl se Kulhánek na základy správného myšlení příslušníka bezpečnosti.
A pak začal uvažovat o tom, že by si do toho Muzea v metru mohl někdy zajít. Když kolem něj přece každý den jezdí.

*

„Byla tam tajná nemocnice,“ objasňoval plukovník Beneš rozuzlení střapaté difenbachii na parapetu. U vedení se totiž jeho závěrečná zpráva o případu nesetkala s úspěchem. Rád mluvil s květinami. Nikdy na něj nekřičely.
„Ano, taky mě to překvapilo. Z I. P. Pavlova se tunel metra větví.“
Difenbachie zvědavě zašustila listy.
„Jedna trasa pokračuje normálně na Muzeum. Druhá vede přímo k tajné nemocnici, kde se testují nové sovětské vakcíny. Dobrovolníky do svých studií rekrutují přímo z řad pasažérů posledního nočního metra. Metro je doveze rovnou na sál. No a když experiment nevyjde, metro je odveze v protisměru na Nuselský most.“
Jemně květině dolil vodu.
„Tady to začíná být trochu temné. Opravdu to chceš slyšet?“
Difenbachie zkroutila listy do naslouchajících kornoutků.
„Metro zpátky z I. P. Pavlova směrem do stanice Vyšehrad, tedy chci říct Gottwaldova, vede přímo Nuselským tunelem. Takže jim stačí, když metro přibrzdí a oni toho chudáka vyhodí z okýnka.“
Difenbachii zděšením upadl jeden list.
„Ano, přímo z mostu.“

*

Zmínku o pověsti, nebo spíš městské legendě, o tajné podzemní nemocnici v metru jsem objevila v knize Procházky Prahou: Krok za krokem ulicemi města od Jana a Ivy Pohunkových.

Zajímá vás, co je na tom všem pravdy?

Metro mezi I. P. Pavlova a Vyšehradem (tahle stanice se dřív jmenovala Gottwaldova) opravdu vede přímo vnitřkem Nuselského mostu. Ale na výhled z okénka zapomeňte, přes silné betonové zdi není moc dobře vidět. Taky se skrz ně nedá nikdo vyhodit přímo dolů z mostu.

Ve druhém směru, mezi I. P. Pavlova a Muzeem, vážně existuje „tajná“ odbočka metra. Jedná se o spojku mezi trasou C a trasou A. Hezky je to vidět třeba na tomto plánku metra. Rozdvojení, na kterém plukovník Beneš a poručík Kulhánek nevěděli, kterou odbočkou se dát, vypadá takto. Žádná tajná nemocnice tam ale není. Ani vpravo.